Znáte z knihy

WP_Query Object
(
    [query] => Array
        (
            [post_type] => post
            [posts_per_page] => 1000
            [cat] => 3
        )

    [query_vars] => Array
        (
            [post_type] => post
            [posts_per_page] => 1000
            [cat] => 3
            [error] => 
            [m] => 
            [p] => 0
            [post_parent] => 
            [subpost] => 
            [subpost_id] => 
            [attachment] => 
            [attachment_id] => 0
            [name] => 
            [static] => 
            [pagename] => 
            [page_id] => 0
            [second] => 
            [minute] => 
            [hour] => 
            [day] => 0
            [monthnum] => 0
            [year] => 0
            [w] => 0
            [category_name] => top-kauzy
            [tag] => 
            [tag_id] => 
            [author] => 
            [author_name] => 
            [feed] => 
            [tb] => 
            [paged] => 0
            [meta_key] => 
            [meta_value] => 
            [preview] => 
            [s] => 
            [sentence] => 
            [title] => 
            [fields] => 
            [menu_order] => 
            [embed] => 
            [category__in] => Array
                (
                )

            [category__not_in] => Array
                (
                )

            [category__and] => Array
                (
                )

            [post__in] => Array
                (
                )

            [post__not_in] => Array
                (
                )

            [post_name__in] => Array
                (
                )

            [tag__in] => Array
                (
                )

            [tag__not_in] => Array
                (
                )

            [tag__and] => Array
                (
                )

            [tag_slug__in] => Array
                (
                )

            [tag_slug__and] => Array
                (
                )

            [post_parent__in] => Array
                (
                )

            [post_parent__not_in] => Array
                (
                )

            [author__in] => Array
                (
                )

            [author__not_in] => Array
                (
                )

            [ignore_sticky_posts] => 
            [suppress_filters] => 
            [cache_results] => 1
            [update_post_term_cache] => 1
            [lazy_load_term_meta] => 1
            [update_post_meta_cache] => 1
            [nopaging] => 
            [comments_per_page] => 50
            [no_found_rows] => 
            [order] => DESC
        )

    [tax_query] => WP_Tax_Query Object
        (
            [queries] => Array
                (
                    [0] => Array
                        (
                            [taxonomy] => category
                            [terms] => Array
                                (
                                    [0] => 3
                                )

                            [field] => term_id
                            [operator] => IN
                            [include_children] => 1
                        )

                )

            [relation] => AND
            [table_aliases:protected] => Array
                (
                    [0] => wp_term_relationships
                )

            [queried_terms] => Array
                (
                    [category] => Array
                        (
                            [terms] => Array
                                (
                                    [0] => 3
                                )

                            [field] => term_id
                        )

                )

            [primary_table] => wp_posts
            [primary_id_column] => ID
        )

    [meta_query] => WP_Meta_Query Object
        (
            [queries] => Array
                (
                )

            [relation] => 
            [meta_table] => 
            [meta_id_column] => 
            [primary_table] => 
            [primary_id_column] => 
            [table_aliases:protected] => Array
                (
                )

            [clauses:protected] => Array
                (
                )

            [has_or_relation:protected] => 
        )

    [date_query] => 
    [request] => SELECT SQL_CALC_FOUND_ROWS  wp_posts.* FROM wp_posts  LEFT JOIN wp_term_relationships ON (wp_posts.ID = wp_term_relationships.object_id) WHERE 1=1  AND ( 
  wp_term_relationships.term_taxonomy_id IN (3)
) AND wp_posts.post_type = 'post' AND (wp_posts.post_status = 'publish') GROUP BY wp_posts.ID ORDER BY wp_posts.post_date DESC LIMIT 0, 1000
    [posts] => Array
        (
            [0] => WP_Post Object
                (
                    [ID] => 71
                    [post_author] => 1
                    [post_date] => 2016-08-26 15:28:19
                    [post_date_gmt] => 2016-08-26 14:28:19
                    [post_content] => 

UKÁZKA Z KNIHY

Miliony místo vína Je 22. ledna 2016, chvíli po poledni. Teploměr u vchodu do jednoho z nejluxusnějších hotelu na Václavském náměstí ukazuje mínus 3 stupně. V kavárně sedí proti mně jeden z bývalých velmi vlivných sociálních demokratů. Požádal jsem ho o neformální schůzku v rámci shromažďování informací do této knihy. Z červené zlatě zdobené krabičky vytahuje už druhou cigaretu a je zjevně klidnější a rozvážnější než jak jsme ho znávali z televizních obrazovek.  „Co ode mě očekáváte, pane Xavere?“ říká ještě velmi nepřístupným tónem. Musím s pravdou ven:  „Připravuji knihu o slavných politických kauzách. Zajímalo by mě, jak se na některé věci s odstupem času díváte.“ A v duchu se připravuji dodat: „A co zajímavého o nich víte.“ U lidí, kteří svého času uměli tahat za nitky, mám vždycky pocit, že každá věta je balet mezi vejci.  „Zajímají mě věci například kolem OKD, kolem Lánské schůzky nebo kolem kauzy Davida Ratha.“  Nezvykle „vystajlovaný“ bývalý vrcholový politik víceméně ve sportovním oblečení si potahuje z cigarety a dlouze přemýšlí.  „Kolik máte času?“ ptá se.  „Čím chcete začít?“ Chvilku přemýšlím a pak dostávám příkaz.  „Vypněte si telefon, dejte si ho do tašky.“ Až teď mi dochází, že dotyčný přišel na naší schůzku zjevně bez mobilního telefonu. Zkouším vyslat zkušební otázku, od které vlastně nic moc neočekávám:  „Co podle vás předcházelo kauze Davida Ratha?“ Sociální demokrat začal hovořit překvapivě otevřeně: „Těch věcí je samozřejmě několik. Ale kolem té zásadní se uvnitř strany chodilo po špičkách. Mluvil jsem o tom s řadou kolegů, i s Davidem Rathem. Středočeský hejtman pouze plnil pokyn předsedy Sobotky, aby pomohl zajistit peníze pro volební kampaň sociální demokracie. Mám i pochopení pro to, proč to David Rath do této chvíle otevřeně neřekl...“

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

Jedna z nejvýznamnějších polistopadových kauz, která se dotkla jednoho z nejmocnějších sociálních demokratů. David Rath byl obviněn z přijímání úplatků společně se sedmi dalšími obviněnými. Klíčovým důkazem bylo 7 miliónu, v dnes již legendární, krabici od vína.

Dne 15.5. 2012 zadržela policie Davida Ratha: http://zpravy.idnes.cz/policie-zadrzela-davida-ratha-d2e-/domaci.aspx?c=A120515_083005_domaci_jw

Chycen při činu:

[iframe id="https://www.youtube.com/embed/V68azsX_mI8" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

Policie poskytla autentický zvukový záznam ze zatýkání:

[iframe id="https://www.youtube.com/embed/OTMLaPC1z8o" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

Vydání Davida Ratha sněmovnou - 5.6.2012

[iframe id="https://www.youtube.com/embed/Zc9Tz17GT9s" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

  [post_title] => David Rath [post_excerpt] => [post_status] => publish [comment_status] => open [ping_status] => open [post_password] => [post_name] => rath [to_ping] => [pinged] => [post_modified] => 2016-09-08 22:33:48 [post_modified_gmt] => 2016-09-08 21:33:48 [post_content_filtered] => [post_parent] => 0 [guid] => http://www.politickekauzy.cz/?p=71 [menu_order] => 0 [post_type] => post [post_mime_type] => [comment_count] => 1 [filter] => raw ) [1] => WP_Post Object ( [ID] => 79 [post_author] => 1 [post_date] => 2016-08-25 16:17:14 [post_date_gmt] => 2016-08-25 15:17:14 [post_content] =>

UKÁZKA Z KNIHY

Když se velí z kantýny Příběh propastného a zběsilého pádu premiéra Petra Nečase není detektivní story o korupci či rozkrádání veřejných peněz, jak tomu u většiny politických afér v této knize bývá. Je to spíše lovestory z červené knihovny nebo ještě spíše antická tragédie. Příběh, ve kterém zřejmě sehrála hlavní roli láska. Nicméně většina z toho, co se v průběhu aféry a zejména před touto aférou odehrávalo, ale nemá s romantikou příliš mnoho společného. Petr Nečas a Jana Nagyová, jednoznačně představitelé hlavních rolí v telenovele pojednávající o nejbizarnějším pádu vlády, který tato země zažila. V té době už ve vazební věznici čeká na další postup ve svém případu sociálně-demokratický hejtman David Rath. Národ má pocit, že nic prapodivnějšího než krabice od vína plná peněz už nemůže vyplavat na hladinu českého politického rybníku. Ale chyba. Zprávy a mnohdy i „zaručené“ zprávy, dokonce i anekdoty o šéfce kabinetu Petra Nečase začínají být nezbytným kořením každé debaty v malostranských kavárnách. Informace o tom, jak to chodí za Nečase ve Strakově akademii, jsou rychlejší než Melčák s Pohankou dohromady (Melčák a Pohanka, kdysi sociální demokraté a nejslavnější političtí přeběhlíci, pozn. autora). Jana Nagyová začínala v obchodním oddělení západočeských skláren West Bohemia Glass, později se stala asistentku Vladimíra Kulhánka z ODS. Odtud zamířila rovnou do hlavní kanceláře ODS. Později se vypracovala na nejbližší poradkyní premiéra a zároveň nejmocnější úřednicí v zemi. Časopis Forbes ji v říjnu roku 2012 řadí na 7. místo v žebříčku nejvlivnějších českých žen. Dnes už není žádným tajemstvím, že absolutní vliv Jany Nagyové na Petra Nečase plynul z jejich osobního intimního vztahu, nikoli z manažerských či organizačních schopností. Pro Petra Nečase byla Nagyová bezesporu osudovou ženou, které plně důvěřoval - pracovala pro něj už na ministerstvu práce a sociálních věcí. Premiér si jí podle vlastních slov vždy velmi cenil, protože „vždy projevovala velkou loajalitu“ a „dřela jako kůň“, což neváhal ocenit jednorázovými odměnami v řádech statisíců korun. Slovní spojení „dře jako kůň“ v češtině od té doby zlidovělo, byť se toto přirovnání používalo už dříve. Od onoho legendárního Nečasova výroku se ale toto přirovnání používá spíše tehdy, když si chceme z něčí pracovitosti spíše utahovat.

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

 

Kauza premiéra Nečase způsobila pád vlády v červnu 2013, poté co na veřejnost unikly odposlechy premiéra s šéfkou jeho kabinetu Janou Nagyovou.

Jeden z uniklých odposlechů:

[youtube id="WZMJS9qNULY" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

Záznam a diskuze nad zatčení Nagyové:

[youtube id="PJtV7EQGono" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

[post_title] => Nečas - Nagyová [post_excerpt] => [post_status] => publish [comment_status] => open [ping_status] => open [post_password] => [post_name] => necas-nagyova-2 [to_ping] => [pinged] => [post_modified] => 2016-09-08 22:35:36 [post_modified_gmt] => 2016-09-08 21:35:36 [post_content_filtered] => [post_parent] => 0 [guid] => http://www.politickekauzy.cz/?p=79 [menu_order] => 0 [post_type] => post [post_mime_type] => [comment_count] => 0 [filter] => raw ) [2] => WP_Post Object ( [ID] => 239 [post_author] => 1 [post_date] => 2016-08-24 15:15:46 [post_date_gmt] => 2016-08-24 14:15:46 [post_content] =>

UKÁZKA Z KNIHY

Špinavá hra ze Vsetína Opět jedna z kauz, která se v mnoha ohledech stala přelomovou. Došlo při ní totiž k mnoha situacím, které naše země doposud nezažila. A tak se často hledal způsob, jak na řadu okolností reagovat a jaké z nich vyvodit důsledky. Například byl poprvé v historii samostatného českého státu člen vlády stíhán za korupci. A přitom ze své funkce nehodlal odstoupit. Dnes je Jiří Čunek, dá se říct, opět na vrcholu sil a je to oblíbený politik, který dokáže zajmout. Prošel si ale velkým skandálem, ze kterého se mu nicméně podařilo očistit, ale jistá pachuť pro všechny zúčastněné i pro veřejnost zůstává dodnes. Do této knihy „kauza Čunek“ patří už právě kvůli tomu, že se své době ovlivnila chod nejvyšších pater politiky. A také proto, že mnozí mají vážné pochyby o míře čistoty, s jakou byl Jiří Čunek zbaven všech obvinění. Jiří Čunek se narodil se 22. února 1959 ve Zlíně. Po studiích na odborném učilišti vystudoval strojní průmyslovku ve Zlíně. Pracoval jako automechanik u Pozemních staveb Zlín, v letech 1982-1998 působil nejprve jako bezpečnostní technik a poté jako vedoucí bezpečnosti práce ve Zbrojovce Vsetín. Je ženatý a má čtyři děti. Uvádí stroze Wikipedia. Členem KDU-ČSL se stal v roce 1990. V roce 1994 byl zvolen zastupitelem města Vsetín. V roce 1998 se stal dokonce vsetínským starostou. Od roku 2000 působí také v zastupitelstvu Zlínského kraje. V říjnu 2006 se poprvé probojoval do Senátu. Čunkova kauza se začíná pomalinku klubat na denní světlo na konci roku 2006. Konkrétně v prosinci. Tedy ve stejný měsíc, kdy byl Čunek zvolen šéfem tehdy parlamentní a dokonce koaliční strany KDU-ČSL. Jiří Čunek je v té době zároveň starostou Vsetína, kde se mu podařilo strhnout pozornost na svůj v té době extrémně medializovaný nápad vystěhovat romské neplatiče do „kontejnerů“ na kraji města. Jiří Čunek k tomuto kroku nakonec skutečně přistoupil, vysvětloval to tím, že chce Romy postupně integrovat zpět do společnosti a nechce je nechat na ulici bez bydlení. Postavily se proti němu snad všechna v té době existující hnutí za práva Romů. Sám Čunek navíc čas od času nejspíš nechtíc šokoval, když například údajně pronesl větu, že přesídlením Romů „čistí vřed“ a podobně. "To se budete muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně," odpověděl například na otázku, jestli stát bude dotovat všechny občany jako Romy. Médii to v té době otřásá jako máloco jiného. Nicméně zatímco ochránci lidských práv jsou zděšeni, Čunek si pomalu ale jistě získává davy příznivců. Do vysoké politiky se ze Vsetína dostal právě usednutím do křesla předsedy lidovců. Zvolen byl 9. prosince 2006. A už 18. prosince se objevují první zprávy o začínajícím policejním vyšetřování. Předsedu lidovců začíná dohánět vlastní minulost ze Vsetína. Ale k samotné kauze a k tomu, jak to vlastně celé začalo. První zprávy o policejním vyšetřování Jiřího Čunka se začínají objevovat v prosinci roku 2006 v deníku MF DNES. Podle médií se policie od listopadu téhož roku věnuje prověřování informací o tom, že Čunek sexuálně obtěžoval svou bývalou sekretářku Marcelu Urbanovou. Ve výpovědi Urbanové se ale údajně objevila i zmínka o možném Čunkově korupčním jednání.

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

Bývalého lidoveckého předsedu Jiřího Čunka obvinila policie v únoru 2007 z přijetí půlmiliónového úplatku. Čunek kvůli obvinění na čas odešel z vlády, státní zástupce ovšem kauzu už před lety zastavil.

Krátké shrnutí situace z roku 2008:

[youtube id="Tf5LWC6ml3k" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

[post_title] => Kauza Čunek [post_excerpt] => [post_status] => publish [comment_status] => open [ping_status] => open [post_password] => [post_name] => kauza-cunek [to_ping] => [pinged] => [post_modified] => 2016-09-08 22:33:23 [post_modified_gmt] => 2016-09-08 21:33:23 [post_content_filtered] => [post_parent] => 0 [guid] => http://www.politickekauzy.cz/?p=239 [menu_order] => 0 [post_type] => post [post_mime_type] => [comment_count] => 0 [filter] => raw ) [3] => WP_Post Object ( [ID] => 105 [post_author] => 1 [post_date] => 2016-08-23 16:36:37 [post_date_gmt] => 2016-08-23 15:36:37 [post_content] =>

UKÁZKA Z KNIHY

Pilot, nebo pedofil? Období první i druhé vlády Mirka Topolánka se dá v kostce charakterizovat jako období plné ekonomických extrémů, pochybných ministrů a také korupčních kauz. V letech 2006 až 2007 se Česká republika ještě veze na vlně celosvětového hospodářského růstu a HDP roste do nebes nepřímo úměrně s klesající nezaměstnaností. Všude panuje hojnost a blahobyt, a tak se nelze divit, že stavební firmě Viamont, vlastněné tehdejším ministrem dopravy Alešem Řebíčkem, se daří natolik skvěle, že během Řebíčkova ministrování jí sedminásobně přibylo státních zakázek. Dokonalou korupční pachuť dodá druhé Topolánkově vládě ale až kauza nákupů letadel C-295M, zvaných též CASA, která se v podstatě táhne soudními síněmi dodnes. Skutečnost, že transakce na nákup strojů za 3,6 miliardy korun byla podepsána 7. května 2009, tedy den před ukončením činnosti Topolánkovy vlády v demisi, budí pochybnosti už samo o sobě. Byla to poslední malá domů ? Jak se to vlastně seběhlo? Mám celkem pochopení pro to, že právě kolem případu nákupu letounů CASA nechce nikdo zasvěcený vést žádnou debatu, natož s novinářem. Od samého začátku jsem chtěl hovořit s jedním z hlavních aktérů následujícího příběhu. Ing. pplk. Karel Daňhel na moje prosby o schůzku zpočátku nereagoval vůbec. V okamžiku, kdy jsme se sešli, čekal jsem sebevědomého řízného chlapíka jako se sluší na vojáka z povolání a renomovaného vojenského pilota. Teď přede mnou sedí muž, který působí spíš dojmem psa zahnaného v koutě. Až po pár minutách hovoru začínám poznávat srdce bojovníka. „Karle, kolikrát v životě jste si položil sám sobě otázku: „Stačilo by dát jedno kulaté razítko na posudek a budu mít klid,“ ptám se bývalého náčelníka dopravního letectva vzdušných sil Armády ČR. „To se snad ani nedá spočítat, nicméně já bych postupoval stejně jako předtím.“ Při našem sezení s Karlem Daňhelem jsem si mnohokrát představoval, jak tento člověk, dnes v džínách a tričku, vypadal a jednal v dobách, kdy nosil vojenskou uniformu. Pozoruji, jak mimoděk nervózně posedává na místě, pečlivě odkládá mobilní telefon na bezpečné místo a bez okolků mi dává najevo střípky nedůvěry. V podstatě se není čemu divit. Raketovou vojenskou kariéru elitního pilota zastavila právě jeho neochota dát štempl na odborný posudek. Jedno razítko, které by definitivně posvětilo vládě, resp. Generálnímu štábu Armády ČR, nákup dopravních letounů CASA, jako nejvhodnějšího stroje pro výzbroj našich ozbrojených sil. „Nejvhodnějšího? Vy byste kupoval předraženou, nekompatibilní, technickými parametry zaostávající věc, která byla úplně mimo požadavky AČR.?“ Na chvíli ztrácím přehled, kdo z nás dvou se má ptát a kdo odpovídat. V této chvíli používám starý novinářský trik a více než hodinu se bavíme s Karlem Daňhelem o úplně nesouvisejících věcech. O psech, o hokeji, o největším současném dopravním letadle A380 a nebo třeba o jídle. Aspoň mám jistotu, že bývalý elitní pilot miluje steaky, rýžový nákyp, žemlovku, cokoliv ze zabíjačky a že vlastně neexistuje jídlo, které nepolkne. V duchu si říkám, že je to dost možná dobrý trénink na všechny ty hořké a kyselé pilulky, které musel za poslední měsíce spolykat.   Vyprávět příběh nákupu letadel CASA, znamená mapovat několik paralelních dějů z nichž, cynicky řečeno, nejšťavnatější je právě osud podplukovníka Daňhela. Skoro se mi chce napsat, že jedná-li se o obří zlodějinu, pak největší lup si pachatelé odnesli právě z osobnosti Karla Daňhela.

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

   

Podezření z nezákonného jednání v souvislosti s nákupem armádních letounů CASA. Tehdejší ministryně obrany byla podezřená za zneužití pravomoci úřední osoby a její stranický kolega Kalousek z ovlivňování vyšetřujících kauzy.

Kalousek ovlivňuje vyšetrovani kauzy CASA, vyhrožuje vyšetřovateli a zastrašuje policii:

[youtube id="k-DDtWIZUrw" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

Záznam z kolegia o nákupu letounů CASA:

[youtube id="_zJ9i9j1H-E" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

[post_title] => Nákup letounů CASA [post_excerpt] => [post_status] => publish [comment_status] => open [ping_status] => open [post_password] => [post_name] => nakup-letounu-casa [to_ping] => [pinged] => [post_modified] => 2016-09-08 22:40:21 [post_modified_gmt] => 2016-09-08 21:40:21 [post_content_filtered] => [post_parent] => 0 [guid] => http://www.politickekauzy.cz/?p=105 [menu_order] => 0 [post_type] => post [post_mime_type] => [comment_count] => 0 [filter] => raw ) [4] => WP_Post Object ( [ID] => 170 [post_author] => 1 [post_date] => 2016-08-22 23:52:33 [post_date_gmt] => 2016-08-22 22:52:33 [post_content] =>

UKÁZKA Z KNIHY

Obálky - Věc veřejná Duben 2011. Nečasova vláda není ani rok u moci a už má za sebou několik skandálů a první z několika vynucených personálních změn. Ministr životního prostředí Pavel Drobil neustál audio nahrávku šéfa Státního fondu životního prostředí Libora Michálka a rezignoval. Jak se později ukázalo, Drobil se stal sice prvním ministrem této vlády, který padl na základě pořízené nahrávky, rozhodně však nebyl posledním. Ten nejdivočejší čardáš nechali Nečasově vládě  zahrát poslanci Věcí veřejných. Jaroslav Škárka, bývalý člen ODS, dnes první místopředseda vládní strany Věcí Veřejných, se na začátku dubna roku 2011 ukrývá ze strachu před detektivní agenturou ABL na utajovaném místě. Jeho partyzánština má jediný důvod, nenechat se nikým ovlivnit, aby mohl bez nátlaku podat trestní oznámení. V něm obvinil svého stranického kolegu, ministra dopravy Víta Bártu, ze sledování a poskytnutí úplatků za loajalitu. Vysoká hra Jaroslava Škárky začala pár dnů před tím, když si reportéři časopisu Respekt nechtěli ponechat nahrávku z původně standardního rozhovoru s poslancem pro sebe a usoudili, že její publikace je ve veřejném zájmu: „Od září dostávám měsíčně cash za loajalitu. Ta částka se blíží poslaneckému platu bez náhrad,“ vypověděl reportérům jen jakoby mimoděk Škárka. Tato slova však okamžitě spustila lavinu, jejíž sílu pravděpodobně nikdo nedokázal v začátcích odhadnout. Škárka se sice rozhodl své vyjádření následně krotit a vzkázal ze služební cesty v Kazachstánu, že si dělal legraci s dovětkem, že: „Celý rozhovor jsem si vymyslel. Věděl jsem, že mě novináři nahrávají, a zvolil jsem postup mystifikace, i když je to kontroverzní cesta,“ nicméně plamen se mu zcela uhasit asi úplně nechtělo, a to ani poté, co celou záležitost dementoval i Vít Bárta. Škárka se nakonec za svá slova postavil a neváhal posunout celou věc do vyšší roviny, když podal trestní oznámení na Víta Bártu. Sedím u lahve lehkého francouzského vína a mám naproti sobě bývalého poslance VV. Nechce, abych jej jmenoval, ale mohu uvést, že patří k odbojnému křídlu proti Vítu Bártovi. Když se jej zeptám, proč Škárka zvolil tento způsob mystifikace, odpoví mi, že neví. „Sám jsem jeho dvojitý obrat nepochopil, asi tam hrálo roli ještě něco jiného. V každém případě se tímto strašně znevěrohodnil u novinářů i u veřejnosti a začal štěpit celou stranu,“ povídá mi poslanec po první dvojce. Ale vraťme se ale k tomu, co vlastně poslanec Škárka  prozradil médiím. Škárka podle svých slov nedostával jen peníze za loajalitu, ale i za mlčení o problematickém financování strany, o kterém má z minulosti velmi detailní přehled. „Někteří sponzoři nejsou skutečnými sponzory – a já o tom vím,“ měl říct Škárka. Podle Respektu Škárka neměl tušení, že je nahráván, a redakce výpověď zveřejnila kvůli zmíněnému veřejnému zájmu. Faktem je, že v kuloárech už delší dobu koluje zpráva o tom, že Škárka tyto zprávy anonymně různými způsoby šíří.

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

 

Bývalý ministr dopravy a lídr strany VV, Vít Bárta, byl obviněný z uplácení svých spolustraníků. Údajně měl investovat kolem 670 tisíc za to, aby k němu určití lidé ze strany byli loajální a prosazovali jeho zájmy ve straně. Nakonec se hájil tím, že peníze pouze půjčil a soud ho zbavil viny.

"Štědrý pošťák" Vít Bárta:

[youtube id="z5NlXlLWvII" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

[post_title] => Obálky Věcí veřejných [post_excerpt] => [post_status] => publish [comment_status] => open [ping_status] => open [post_password] => [post_name] => obalky-veci-verejnych [to_ping] => [pinged] => [post_modified] => 2016-09-08 22:45:51 [post_modified_gmt] => 2016-09-08 21:45:51 [post_content_filtered] => [post_parent] => 0 [guid] => http://www.politickekauzy.cz/?p=170 [menu_order] => 0 [post_type] => post [post_mime_type] => [comment_count] => 0 [filter] => raw ) [5] => WP_Post Object ( [ID] => 93 [post_author] => 1 [post_date] => 2016-08-21 16:33:34 [post_date_gmt] => 2016-08-21 15:33:34 [post_content] =>

UKÁZKA Z KNIHY

Poslední večeře v Lánech Je 26. října 2013 a právě se uzavřely všechny volební místnosti v České republice. V Lidovém domě, v sídle ČSSD, se sešly špičky sociální demokracie a s napětím sledují průběh sčítání hlasů v televizi. ČSSD je po necelé polovině sečtených hlasů první, ale s „pouhými“ dvaadvaceti procenty. „Čekáme na těch třiatřicet. Ještě nejsou“, krčí rameny, 1. místopředseda strany, Michal Hašek. Tato sarkastická poznámka, nechtíc, předznamenala události nejbližších hodin. Po konečném sčítání hlasů je však výsledek ještě horší, než sociální demokraté vůbec mohli tušit – vítězství ve volbách, ale s pouhými 20,45% a minimálním náskokem na druhé hnutí ANO Andreje Babiše. Po sedmi letech v opozici se sice ČSSD protrápila k hořkému vítězství ve volbách, ale zklamání z počtu získaných hlasů je všudypřítomné. Nastává klasický mediální zmatek a v tomto okamžiku ještě nikdo neví, že se z nitra Lidového domu nenápadně vytratí postupně pět osob a co to bude všechno znamenat… O okolnostech lánské schůzky jsem postupně hovořil se všemi aktéry. V podstatě je to tak, že klasicky každý obhajuje svojí verzi, každý říká něco jiného. V okamžiku, kdy vzniká tato kniha, je lánská schůzka polozapomenutým tématem a zrovna vrcholí zcela jiná politická kauza, která se možná ve volném pokračování této knihy objeví pod názvem „Reforma policie aneb let a pád Roberta Šlachty“. Jeden ze zasvěcených nazval celou lánskou schůzku virtuálním příběhem, zatímco jiný sociální demokrat mi tvrdil, že se jednalo o skutečný čistokrevný puč, nikoliv však režírovaný Haškem, Tejcem, Škromachem, Zimolou nebo Chovancem. Dotyčný muž nechtěl být konkrétní, ale řekl mi jen toto: „Náš předseda dobře věděl, že pánové pojedou do Lán a jednoho z té pětice tam posílal už jako svého člověka“. Podobná spekulace se už několikrát objevila, ale těžko říct, zdali něco takového bylo v té chvíli reálné. Spíš to vypadá, že jde o klasické staré pověsti sociálně demokratické. Zatímco sociální demokraté začínají pomalu snášet tíhu Pyrrhova vítězství, někteří z nich rozpačitě poskytují svá vyjádření televizním štábům. Zcela zásadní související příběh se začíná odvíjet úplně na jiném místě. Zámek v Lánech se pomalu noří do tmy a zámecký pán nade vší pochybnost také sedí u televize a pro sebe si jako bývalý prognostik analyzuje už jasné výsledky voleb. V klidu, bez emocí, s cigaretkou v ruce a zcela určitě se vzpomínkami na to všechno, co se sociálními demokraty kdy prožil. Miloš Zeman, jak známo, nezapomíná. Možná právě 26. října 2013 v podvečer lehce bilancoval. V Lánech se tedy sejdou s prezidentem České republiky v tuto chvíli velmi vlivní sociální demokraté – 1. místopředseda Michal Hašek, místopředseda Zdeněk Škromach, plzeňský hejtman Milan Chovanec, šéf poslanců strany Jeroným Tejc a jihočeský hejtman Jiří Zimola. Již dlouhé měsíce před volbami se v politických kuloárech probíraly příčiny a okolnosti dvoukolejné sociální demokracie. Haškovci versus Sobotkovci, respektive Sobotka versus Hašek. Není pochybnost o tom, že by Miloš Zeman a lidé okolo něj napomohli sesadit Bohuslava Sobotku z trůnu sociální demokracie a připravit jej o možnost stát se předsedou vlády České republiky. Co se přesně událo v Lánech, vědí jen samotní aktéři schůzky. Z dostupných zdrojů však víme, že schůzka proběhla za účelem schválení finálního plánu, jak odstranit Sobotku a jeho lidi z čela ČSSD. Proč vlastně Miloš Zeman s lánskou schůzkou v den voleb souhlasil? Chtěl být pouze studnicí zkušeností a moudrostí, v okamžiku, kdy volby dopadly de facto nerozhodně? Jednalo se jen o neformální společenskou návštěvu, kde si sociální demokraté přišli postěžovat na poměry? Nebo to bylo chladnokrevné setkání s cílem vymyslet finální plán jak zlikvidovat Sobotku? Přichází čas na vendetu?

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

Tajná schůzka v Lánech, kde se prezident setkal s vysoce představenými členy ČSSD, aby projednali plán na odstoupení Bohuslava Sobotky po „neúspěšných“ volbách.

Michal Hašek lže o Lánské schůzce a následná zákeřná zrada Milana Chovance:

[youtube id="b0fmWsQi5r8" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

[post_title] => Lánská schůzka [post_excerpt] => [post_status] => publish [comment_status] => open [ping_status] => open [post_password] => [post_name] => lanska-schuzka [to_ping] => [pinged] => [post_modified] => 2016-09-08 22:49:51 [post_modified_gmt] => 2016-09-08 21:49:51 [post_content_filtered] => [post_parent] => 0 [guid] => http://www.politickekauzy.cz/?p=93 [menu_order] => 0 [post_type] => post [post_mime_type] => [comment_count] => 0 [filter] => raw ) [6] => WP_Post Object ( [ID] => 321 [post_author] => 1 [post_date] => 2016-08-20 18:57:20 [post_date_gmt] => 2016-08-20 17:57:20 [post_content] =>

UKÁZKA Z KNIHY

Je třeba ji zabít Zachmuřený jarní den roku 2013. Déšť se na Vysočině střídá stále ještě se sněhem. Stěrače služebního vozu škoda Superb se pravidelně pohybují ze strany na stranu a řidič, vědom si, že se řítí po nejnebezpečnější dálnici - D1, vykazuje při jízdě maximální ostražitost. Ale ani ta mu nepomůže, aby se ubránil opakovanému vybržďování a vytlačování podezřelým vozidlem se ztmavenými skly. Nakonec je nucen strhnout volant a odbočit do odstavného pruhu. Čelisti brzd se dupnutím sevřely na maximum a sepnutí bezpečnostního pásu odtrhlo od četby pracovních lejster šéfku Energetického regulačního úřadu Ing. Alenu Vitáskovou. Vůz stojí. Všichni jsou sice v pořádku, ale ani Vitásková ani řidič se nemohou zbavit dilematu, zda se jednalo o prostou náhodu nebo o úmysl? „Měla to být výstraha? Pokus o vraždu? “ táže se sama sebe žena, která si nyní více než kdy před tím uvědomí význam své funkce a zodpovědnost za vyplacení respektive nevyplacení desítek miliard korun na solárních dotacích… Když se zeptám Aleny Vitáskové na více detailů služební cesty z Jihlavy do Prahy, vypráví mi je rozechvěným hlasem. Hlasem ženy, která si v životě zažila už kdejaká příkoří, ale ani ta jí evidentně neodradila a nedonutila vzdát se své funkce. Tato „autoepizodka“ z D1 byla ale jen chabým odvarem proti tomu, co mělo teprve přijít, ale zpět na začátek…   Strastiplná cesta pro Alenu Vitáskovou začala, když si ji v červenci 2011 pozval premiér Petr Nečas na Úřad vlády. Nečas těžko mohl tušit, že ji jmenováním na post nové předsedkyně Energetického regulačního úřadu ohrozí na životě. Netušila to ale ani Vitásková. V každém případě tato nabídka nezávislého vrcholného postu ve státní správě znamenala pro manažerku roku 2002, bývalou šéfku představenstva Pražské Teplárenské, bezesporu výzvu. Nemluvě o jmenování od samotného předsedy vlády. „ Prostředí Vám tam nebude nakloněno, jsou tam problémy ve fotovoltaice, které se táhnou už od minulých vlád,  Nechci, aby tam zůstalo stávající vedení, mám informace, že se tam připravuje podobná kulišárna v biometanu,“   vzpomíná na rozhovor s premiérem při svém jmenování Vitásková. Vitásková nastoupila do funkce rok poté, co se rozjel veleprůšvih s masovým rozdáváním licencí pro fotovoltaické elektrárny navázaných na štědré výkupní ceny. Souběžně s tímto solárním boomem začal stát, přeneseně daňoví poplatníci, platit nehorázné sumy na účtech za elektřinu v rámci poplatku za obnovitelné zdroje. Jedna průměrná domácnost doplácela a stále doplácí

 ročně skoro pět tisíc korun, zatímco na straně druhé si mastilo kapsu několik vyvolených „solárních baronů“, kteří si  prostřednictvím anonymních akcií pečlivě skrytých v daňových rájích dělali z obyvatel ČR dojnou krávu.

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

 

Příběh o předsedkyni Energetického regulačního úřadu, Aleně Vitáskové. Ženě, která byla a trnem v oku řadě "solárních baronů", podnikatelů s biometanovými stanicemi a samozřejmě mnoha politikům, kteří si nemohli bezstarostně prosazovat své záměry.

Bojovnice proti solárním baronům nebo solární baronka?:

[youtube id="sS4jVvidQ30" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

[post_title] => Je třeba ji zabít [post_excerpt] => [post_status] => publish [comment_status] => open [ping_status] => open [post_password] => [post_name] => je-treba-ji-zabit [to_ping] => [pinged] => [post_modified] => 2016-09-08 22:54:59 [post_modified_gmt] => 2016-09-08 21:54:59 [post_content_filtered] => [post_parent] => 0 [guid] => http://www.politickekauzy.cz/?p=321 [menu_order] => 0 [post_type] => post [post_mime_type] => [comment_count] => 0 [filter] => raw ) [7] => WP_Post Object ( [ID] => 220 [post_author] => 1 [post_date] => 2016-08-17 14:47:42 [post_date_gmt] => 2016-08-17 13:47:42 [post_content] =>

UKÁZKA Z KNIHY

Myslel to upřímně

Česká politika od devadesátých let minulého století povětšinou nabízí příběhy i komické, směšné, různě zhovadilé či groteskní. Avšak některé můžeme směle označit za tragické. K nim patří i vzestup a pád Stanislava Grosse, nejmladšího premiéra v dějinách České republiky ba i Československé republiky. Jako bychom sledovali antickou tragédii přenesenou do naší doby a naší oblasti. Dvaadvacátého dubna roku 2015 byl slunečný a vcelku teplý den. Cynicky řečeno, ideální den na pohřeb. Šest mužů vynáší z baziliky svatého Václava na pražském Vyšehradě elegantní rakev. V ní leží jedna z nejzajímavějších postav polistopadové politické scény. Mezi smutečními hosty, kteří se v kostele během oněch několika dopoledních hodin vystřídali, bychom nalezli mnohé celebrity politického světa. Ostatně rodina si nepřála velký humbuk – na následujícím obřad mělo přístup jen několik nejbližších příbuzných. Tedy žádný pohřeb se státními poctami. Přesto se na místě ukáže postupně skoro každý, kdo má v české levicové politice nějakou relevanci. Ovšem kromě Miloše Zemana. Prezident neposlal bývalému premiérovi ani věnec. A to mu byl v roce 1996 za svědka na jeho druhé svatbě. Není divu – Mladí sociální demokraté, kteří v té době představovali vcelku významnou frakci v ČSSD, pomohli pod Grossovým vedením Miloši Zemanovi do sedla. Podpořili ho totiž v roce 1993 na královéhradeckém sjezdu a pomohli mu do předsednického křesla. Je to zvláštní. Nekonfliktní, usměvavý a vcelku zcela jistě sympatický Stanislav Gross během relativně krátkého politického života vytvořil přinejmenším jednoho nepřítele doslova „až za hrob“. Stačil se také stát postavou možná nejbizarnější politické marketingové kampaně „Myslím to upřímně“ a odstoupit z funkce premiéra po asi nejkomičtějším vystoupení na téma „jak jsem k tomu majetku přišel“, kterému mohlo konkurovat asi jenom „odklánění“ Kocourka či „byla tam taková povznesená nálada“ exposlance Krause. A také pohádkově zbohatnout systémem „levně koupil – draho prodal“. Aby toho nebylo dost – již smrtelně nemocný ukázal Stanislav Gross při své omluvě národu, že to asi opravdu myslel upřímně. A také, že pořád platí Darwinovské „když víš, že umíráš, najdeš Boha nejsnáze“. Na těch pár let života na politickém výsluní to je tedy život doslova nabitý událostmi.

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

 

Kariéra bývalého premiéra Stanislava Grosse padla poté, co nedokázal věrohodně vysvětlit své majetkové poměry. Nejdříve se zapletl do odhalování toho, kde vzal 1,2 milionu na svůj byt. O pár let později nedokázal vyjasnit nákup akcií za desítky až stovky miliónů. Oba případy policie odložila...

Vzpomínka na Stanislava Grosse:

[youtube id="sqWGI0hc8VY" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

[post_title] => Stanislav Gross [post_excerpt] => [post_status] => publish [comment_status] => open [ping_status] => open [post_password] => [post_name] => grossuv-byt [to_ping] => [pinged] => [post_modified] => 2016-09-08 23:00:39 [post_modified_gmt] => 2016-09-08 22:00:39 [post_content_filtered] => [post_parent] => 0 [guid] => http://www.politickekauzy.cz/?p=220 [menu_order] => 0 [post_type] => post [post_mime_type] => [comment_count] => 0 [filter] => raw ) [8] => WP_Post Object ( [ID] => 99 [post_author] => 1 [post_date] => 2016-08-16 16:35:04 [post_date_gmt] => 2016-08-16 15:35:04 [post_content] =>

UKÁZKA Z KNIHY

Privatizuj, kamaráde

Popisovat ale celou privatizaci a následný pád OKD by bylo velmi složité a v podstatě také nekonečně nudné. Po vzoru „Hamleta ve třech minutých“ si proto zopakujme některé klíčové okamžiky: Na počátku devadesátých let je stát vlastníkem veškerých podniků uskutečňujících důlní činnost na severní Moravě a ve Slezsku. Vzniká OKD, a.s. a její součástí je i unikátní soubor 43 tisíc bytů a mnoha nebytových prostorů, dále také velké množství rekreačních nemovitostí. V roce 1993 bylo 40 procent akcií nabídnuto (za slušného zájmu investorů) v kupónové privatizaci, dalších osm procent převedeno obcím a státnímu fondu řešícímu restituce majetku. Ergo kladívko – státu zůstává pohodlná majorita 52 procent s tím, že ohledně privatizace tohoto balíku nepadlo žádné relevantní politické rozhodnutí. V březnu roku 1997 ztrácí stát naprosto nesmyslně majoritu v OKD, a.s. když na úkor jeho podílu je sníženo základní jmění společnosti z 27,8 miliardy korun na 24,4 miliardy korun. Jinými slovy stát účetně přichází o 3,4 miliardy korun, neboť nese celou „škodu“ snížení základního jmění, hlavním důsledkem ale je, že již nemá majoritní podíl. Pokud do března 1997 mohla vláda předpokládat, že při případné budoucí privatizaci může zvolit vhodného partnera a požadovat od něj i ekonomické či politické záruky, po poklesu podílu státu pod padesát procent se postavení vlády naprosto jednoznačně změnilo. Mít majoritu znamenalo zvláště v divokých devadesátých letech v podstatě neomezené možnosti., jak firmu řídit. Prémie za „majoritu“ byla mnohdy velmi významná a zvedala cenu za jednu akcii často i v násobcích. Ztratit majoritu znamenalo ztratit prakticky jakýkoliv vliv na rozhodování firmy.

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

 

Kauza privatizace státního podílu v důlní společnosti OKD připomínající kauzu Mostecké uhelné.

[youtube id="lhohUR9_C0o" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

[post_title] => OKD [post_excerpt] => [post_status] => publish [comment_status] => open [ping_status] => open [post_password] => [post_name] => okd [to_ping] => [pinged] => [post_modified] => 2016-09-08 23:06:57 [post_modified_gmt] => 2016-09-08 22:06:57 [post_content_filtered] => [post_parent] => 0 [guid] => http://www.politickekauzy.cz/?p=99 [menu_order] => 0 [post_type] => post [post_mime_type] => [comment_count] => 0 [filter] => raw ) [9] => WP_Post Object ( [ID] => 324 [post_author] => 1 [post_date] => 2016-08-16 16:30:34 [post_date_gmt] => 2016-08-16 15:30:34 [post_content] =>

UKÁZKA Z KNIHY

Miliónový advokát

Ten den, bylo to 2. října 1993, měl Ivan Kočárník, ministr financí čerstvě existující České republiky, radostnou náladu. Venku bylo příjemné slunečno a odpolední teplota v Praze se blížila osmnácti stupňům. Indiánské léto si ministr vylepšil podáním jedné potměšilé žaloby, ze které měl upřímnou radost. Jeho úřad poslal ten den soudu „určovací žalobu za účelem zjištění, kdo je skutečným vlastníkem Lidového domu“. Špičky ODS o tomto plánu začaly diskutovat nedlouho po 28. únoru toho roku. Tehdy totiž zvítězil ve volbě předsedy sociální demokracie Miloš Zeman, málokdo si dnes už vzpomíná, že porazil Jiřího Paroubka. Zeman nasadil v čele sociálních demokratů děsivé tempo. Pro ODS se rychle stával nejotravnější vší v kožichu, jakou si strana pevně vedená Václavem Klausem dokázala představit. ODS právě čelila, zhruba rok po svém založení, prvnímu většímu skandálu a to podílu tehdejšího místopředsedy Miroslava Macka na privatizaci Knižního velkoobchodu. Kauza vedla až k Mackově rezignaci a dočasnému opuštění nejvyšších stranických funkcí. Právě Macek, který měl podezření, že za rozdmýcháváním skandálu stojí Miloš Zeman, byl údajně autorem myšlenky na napadení ČSSD „obchvatem“ přes Lidový dům. To mělo ČSSD zbavit významné výhody – sociální demokracie totiž disponovala něčím, co většině ostatních stran zoufale chybělo: významným majetkem. Spojení předsedova elánu a alespoň relativního finančního zabezpečení dělalo z ČSSD nebezpečného soupeře. Rozkaz tedy zněl jasně: Narušitel nesmí projít. Plán byl vcelku jednoduchý – přitlačit Zemana ke zdi, zaměstnat ho právní bitvou o Lidový dům, odčerpat jeho energii, unavit ho a případně dokonce opravdu připravit konkurenci o lukrativní nemovitost v centru hlavního města. Ivan Kočárník s Miroslavem Mackem asi nepředpokládali, že stát všechna dějství sporu vcelku hladce prohraje. Jenže už vůbec nemohli tušit, že jednou, až budou oba dávno v politickém důchodu, exploduje tato poněkud obskurní žaloba jako nálož semtexu pod čarou ponoru jinak dobře stavěného a robustního socialistického finančního parníku. Lidový dům měl ostatně vždy pohnuté osudy, co ale platilo vždy – nikdy nepatřil lidu. Ač původně barokní, byl Palác Losyů z Losinthalu, zvaný později také Palác Kinských (na rozdíl od Letohrádku Kinských nedaleko Újezdu), na konci osmnáctého století klasicistně přestavěn a – jaká ironie osudu – sloužil jako sídlo aristokratických špiček. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století v něm úřadovala pojišťovna. A v roce 1907 ho koupili „dělníci“. Tedy přesněji Tiskové a stavební družstvo dělnické.  Což byla v podstatě sociální demokracie, v té době již strana etablovaná a i když „dělnická“, tak představovaná spíše dobře situovanými intelektuály. Strana ale nemohla vlastnit nemovitosti a ani žádný významný majetek, proto bylo potřeba jisté obezličky – což platilo za Rakouska – Uherska, za První republiky a stejně tak i po druhé světové válce. Je nutné si zapamatovat tento podstatný fakt.

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

Nejznámější Altnerovou aktivitou bylo právní zastupování ČSSD. Té (prostřednictvím společnosti Cíl) v roce 2000 až u Ústavního soudu definitivně vyhrál spor o vlastnictví Lidového domu, tradičního stranického sídla, když předchozí soudy rozhodovaly opačně. Mandátní smlouvu s ním v roce 1997 za stranu podepsal její tehdejší předseda Miloš Zeman a později k ní prý přistoupili i advokáti Zdeněk Hájek a Václav Halbich. Podle smlouvy měl v případě úspěchu získat mj. deset procent hodnoty Lidového domu, strana mu vyplatila 16,8 milionu Kč a zbývající sporné dvě třetiny z celkové částky dala do soudní úschovy, neboť ji požadovali také druzí dva advokáti. Tento spor nebyl doposud uzavřen. Altner kromě toho podal na ČSSD žalobu za další nárok z mandátní smlouvy, dlužné nájemné Lidového domu, a Obvodní soud pro Prahu 1 mu v roce 2004 z tohoto titulu přiznal 18,5 milionu Kč spolu s úroky z prodlení a smluvní pokutou. Smluvní pokuta tvořila 0,3 % za každý den prodlení, což tehdejší předseda Jiří Paroubek odmítl, protože taková výše měla být v rozporu s dobrými mravy.

Altner své celkové nároky v červnu 2006 vyčíslil na minimálně 17,5 miliardy Kč, kvůli dluhu podal několik neúspěšných návrhů na prohlášení konkurzu ČSSD, trestních oznámení a často se také obracel na Ústavní soud. Zároveň ale sám čelil trestním oznámením a také stížnostem k České advokátní komoře, která jej nakonec v kárném řízení roku 2011 kvůli porušení povinnosti mlčenlivosti, neboť měl neoprávněně zveřejňovat informace, které se při zastupování klienta dozvěděl, vyškrtla ze seznamu advokátů. Odvolací Městský soud v Praze pak na konci března 2016 pravomocně potvrdil původní rozhodnutí z roku 2004 co do jistiny a smluvní pokuty, žalobu zamítl pouze pro úroky z prodlení. ČSSD mu tak musí za právní služby zaplatit ještě 18,5 milionu Kč spolu se smluvní pokutou, která od roku 2000 činí dalších více než 318 milionů Kč. Kvůli nesplacení dluhu Altner podal několik neúspěšných návrhů na vydání předběžného opatření, kterým by byly zablokovány účty ČSSD, až později šel cestou exekuce. Strana mezitím podala dovolání k Nejvyššímu soudu

Zdroj: wikipedia [post_title] => Milionový advokát [post_excerpt] => [post_status] => publish [comment_status] => open [ping_status] => open [post_password] => [post_name] => milionovy-advokat [to_ping] => [pinged] => [post_modified] => 2016-09-08 23:10:10 [post_modified_gmt] => 2016-09-08 22:10:10 [post_content_filtered] => [post_parent] => 0 [guid] => http://www.politickekauzy.cz/?p=324 [menu_order] => 0 [post_type] => post [post_mime_type] => [comment_count] => 0 [filter] => raw ) [10] => WP_Post Object ( [ID] => 108 [post_author] => 1 [post_date] => 2016-08-15 16:37:04 [post_date_gmt] => 2016-08-15 15:37:04 [post_content] =>

UKÁZKA Z KNIHY

Premiér zavináč cézet

Pět dní před Štědrým dnem. Je pozdě v noci. Premiér Bohuslav Sobotka, unaven po celodenním střídání jedné schůzky za druhou, doma usedá k počítači, aby vyřídil poslední várku e-mailů. Spouští počítač, zapíná webový prohlížeč a vyťukává už téměř poslepu stránku www.seznam.cz a v ní vyplňuje přihlašovací údaje do své e-mailové schránky. Téměř poslepu proto, že to tak dělá už několik let. Už jako předseda ČSSD, nyní jako premiér české vlády a tím pádem jeden z nejmocnějších politiků v zemi. Mohl by samozřejmě využít služeb úřadu vlády a do mobilu a notebooku si nechat nastavit „vládní“ e-mailovou a dobře zabezpečenou schránku, jenže… Jenže to z nějakého důvodu Bohuslav Sobotka nikdy neudělal. A tak se v „seznamácké“ e-mailové schránce Bohuslava Sobotky dennodenně hromadí vládní dokumenty, názory jeho spolupracovníků, důležité vnitrostranické informace a data. Na stránce Seznam.cz mají účet statisíce Čechů. Je ale rozdíl, když si přes tuto schránku lidé posílají recepty na bábovku, fotky z dovolené u Jadranu či výsledky tajných vládních průzkumů veřejného mínění. Proč? Zejména proto, že by se mohlo stát to, co se stalo právě Bohuslavu Sobotkovi. Bohuslav Sobotka, a samozřejmě nejen on, takřka dokonale rozdělil české veřejné mínění na dva nesmiřitelné tábory. Jeden je pro podporu uprchlíků z válkou zasažených zemí a druhý je naopak pro neprodyšné uzavření hranic. Premiér Sobotka se svými postoji vždy řadil spíše do tábora prvního, alespoň to tak veřejnost vždy vnímala. Velká část Čechů má Sobotkovu prouprchlickou politiku za zlé. V politice nic nového – těžko se jako politik zalíbíte všem. Jenže téma uprchlíků je pro spoustu lidí otázkou natolik zásadní, že jsou ochotni kvůli ní chodit demonstrovat do ulic, hádat se na internetu a vůbec dělat vše pro to, aby dal jasně najevo svůj názor. A celkem logická úvaha je, že zatímco pro přijímání uprchlíků bývá ve společnosti jaksi její umírněná a mírumilovná část, proti uprchlíkům jsou naopak lidé, kteří nejdou daleko pro ostřejší výraz nebo dokonce ostřejší čin. Není se čemu divit. Lidé mají pocit, že Evropa je v ohrožení, a nechtějí ponechat nic náhodě. Už kvůli vlastním dětem. V protiuprchlické části veřejnosti se ale nachází i jakési opravdu velmi specifické jádro, které si asi žádný politik nechce rozhněvat. Hackeři. Tedy lidé schopní vám z počítače na dálku udělat ruční mixér a to tak, že si toho sami ani nevšimnete. Lidé dokonale rozumějící technice a internetu. A když se to tak spojí vše dohromady, vznikne z toho kauza, ve které nehraje hlavní roli uplácení či klientelismus, ale docela obyčejná lidská neopatrnost.

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

 

Skupina hackerů zacílila na premiéra Bohuslava Sobotku a podařilo se jim prolomit jeho soukromou e-mailovou schránku.

HACKERSKÉ STRÁNKY SE VŠEMI SOBOTKOVÝMI MAILY NAJDETE ZDE

[post_title] => Sobotkovy maily [post_excerpt] => [post_status] => publish [comment_status] => open [ping_status] => open [post_password] => [post_name] => sobotkovy-maily [to_ping] => [pinged] => [post_modified] => 2016-09-08 23:13:17 [post_modified_gmt] => 2016-09-08 22:13:17 [post_content_filtered] => [post_parent] => 0 [guid] => http://www.politickekauzy.cz/?p=108 [menu_order] => 0 [post_type] => post [post_mime_type] => [comment_count] => 0 [filter] => raw ) ) [post_count] => 11 [current_post] => -1 [in_the_loop] => [post] => WP_Post Object ( [ID] => 71 [post_author] => 1 [post_date] => 2016-08-26 15:28:19 [post_date_gmt] => 2016-08-26 14:28:19 [post_content] =>

UKÁZKA Z KNIHY

Miliony místo vína Je 22. ledna 2016, chvíli po poledni. Teploměr u vchodu do jednoho z nejluxusnějších hotelu na Václavském náměstí ukazuje mínus 3 stupně. V kavárně sedí proti mně jeden z bývalých velmi vlivných sociálních demokratů. Požádal jsem ho o neformální schůzku v rámci shromažďování informací do této knihy. Z červené zlatě zdobené krabičky vytahuje už druhou cigaretu a je zjevně klidnější a rozvážnější než jak jsme ho znávali z televizních obrazovek.  „Co ode mě očekáváte, pane Xavere?“ říká ještě velmi nepřístupným tónem. Musím s pravdou ven:  „Připravuji knihu o slavných politických kauzách. Zajímalo by mě, jak se na některé věci s odstupem času díváte.“ A v duchu se připravuji dodat: „A co zajímavého o nich víte.“ U lidí, kteří svého času uměli tahat za nitky, mám vždycky pocit, že každá věta je balet mezi vejci.  „Zajímají mě věci například kolem OKD, kolem Lánské schůzky nebo kolem kauzy Davida Ratha.“  Nezvykle „vystajlovaný“ bývalý vrcholový politik víceméně ve sportovním oblečení si potahuje z cigarety a dlouze přemýšlí.  „Kolik máte času?“ ptá se.  „Čím chcete začít?“ Chvilku přemýšlím a pak dostávám příkaz.  „Vypněte si telefon, dejte si ho do tašky.“ Až teď mi dochází, že dotyčný přišel na naší schůzku zjevně bez mobilního telefonu. Zkouším vyslat zkušební otázku, od které vlastně nic moc neočekávám:  „Co podle vás předcházelo kauze Davida Ratha?“ Sociální demokrat začal hovořit překvapivě otevřeně: „Těch věcí je samozřejmě několik. Ale kolem té zásadní se uvnitř strany chodilo po špičkách. Mluvil jsem o tom s řadou kolegů, i s Davidem Rathem. Středočeský hejtman pouze plnil pokyn předsedy Sobotky, aby pomohl zajistit peníze pro volební kampaň sociální demokracie. Mám i pochopení pro to, proč to David Rath do této chvíle otevřeně neřekl...“

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

Jedna z nejvýznamnějších polistopadových kauz, která se dotkla jednoho z nejmocnějších sociálních demokratů. David Rath byl obviněn z přijímání úplatků společně se sedmi dalšími obviněnými. Klíčovým důkazem bylo 7 miliónu, v dnes již legendární, krabici od vína.

Dne 15.5. 2012 zadržela policie Davida Ratha: http://zpravy.idnes.cz/policie-zadrzela-davida-ratha-d2e-/domaci.aspx?c=A120515_083005_domaci_jw

Chycen při činu:

[iframe id="https://www.youtube.com/embed/V68azsX_mI8" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

Policie poskytla autentický zvukový záznam ze zatýkání:

[iframe id="https://www.youtube.com/embed/OTMLaPC1z8o" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

Vydání Davida Ratha sněmovnou - 5.6.2012

[iframe id="https://www.youtube.com/embed/Zc9Tz17GT9s" align="center" mode="normal" autoplay="no"]

  [post_title] => David Rath [post_excerpt] => [post_status] => publish [comment_status] => open [ping_status] => open [post_password] => [post_name] => rath [to_ping] => [pinged] => [post_modified] => 2016-09-08 22:33:48 [post_modified_gmt] => 2016-09-08 21:33:48 [post_content_filtered] => [post_parent] => 0 [guid] => http://www.politickekauzy.cz/?p=71 [menu_order] => 0 [post_type] => post [post_mime_type] => [comment_count] => 1 [filter] => raw ) [comment_count] => 0 [current_comment] => -1 [found_posts] => 11 [max_num_pages] => 1 [max_num_comment_pages] => 0 [is_single] => [is_preview] => [is_page] => [is_archive] => 1 [is_date] => [is_year] => [is_month] => [is_day] => [is_time] => [is_author] => [is_category] => 1 [is_tag] => [is_tax] => [is_search] => [is_feed] => [is_comment_feed] => [is_trackback] => [is_home] => [is_404] => [is_embed] => [is_paged] => [is_admin] => [is_attachment] => [is_singular] => [is_robots] => [is_posts_page] => [is_post_type_archive] => [query_vars_hash:WP_Query:private] => ec83974438c1dd2eb4f5ebad997dc39c [query_vars_changed:WP_Query:private] => [thumbnails_cached] => [stopwords:WP_Query:private] => [compat_fields:WP_Query:private] => Array ( [0] => query_vars_hash [1] => query_vars_changed ) [compat_methods:WP_Query:private] => Array ( [0] => init_query_flags [1] => parse_tax_query ) )