Stanislav Gross

UKÁZKA Z KNIHY

Myslel to upřímně

Česká politika od devadesátých let minulého století povětšinou nabízí příběhy i komické, směšné, různě zhovadilé či groteskní. Avšak některé můžeme směle označit za tragické. K nim patří i vzestup a pád Stanislava Grosse, nejmladšího premiéra v dějinách České republiky ba i Československé republiky.

Jako bychom sledovali antickou tragédii přenesenou do naší doby a naší oblasti.

Dvaadvacátého dubna roku 2015 byl slunečný a vcelku teplý den. Cynicky řečeno, ideální den na pohřeb. Šest mužů vynáší z baziliky svatého Václava na pražském Vyšehradě elegantní rakev. V ní leží jedna z nejzajímavějších postav polistopadové politické scény. Mezi smutečními hosty, kteří se v kostele během oněch několika dopoledních hodin vystřídali, bychom nalezli mnohé celebrity politického světa. Ostatně rodina si nepřála velký humbuk – na následujícím obřad mělo přístup jen několik nejbližších příbuzných. Tedy žádný pohřeb se státními poctami. Přesto se na místě ukáže postupně skoro každý, kdo má v české levicové politice nějakou relevanci. Ovšem kromě Miloše Zemana. Prezident neposlal bývalému premiérovi ani věnec. A to mu byl v roce 1996 za svědka na jeho druhé svatbě. Není divu – Mladí sociální demokraté, kteří v té době představovali vcelku významnou frakci v ČSSD, pomohli pod Grossovým vedením Miloši Zemanovi do sedla. Podpořili ho totiž v roce 1993 na královéhradeckém sjezdu a pomohli mu do předsednického křesla.

Je to zvláštní. Nekonfliktní, usměvavý a vcelku zcela jistě sympatický Stanislav Gross během relativně krátkého politického života vytvořil přinejmenším jednoho nepřítele doslova „až za hrob“. Stačil se také stát postavou možná nejbizarnější politické marketingové kampaně „Myslím to upřímně“ a odstoupit z funkce premiéra po asi nejkomičtějším vystoupení na téma „jak jsem k tomu majetku přišel“, kterému mohlo konkurovat asi jenom „odklánění“ Kocourka či „byla tam taková povznesená nálada“ exposlance Krause. A také pohádkově zbohatnout systémem „levně koupil – draho prodal“.

Aby toho nebylo dost – již smrtelně nemocný ukázal Stanislav Gross při své omluvě národu, že to asi opravdu myslel upřímně. A také, že pořád platí Darwinovské „když víš, že umíráš, najdeš Boha nejsnáze“. Na těch pár let života na politickém výsluní to je tedy život doslova nabitý událostmi.

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

 

Kariéra bývalého premiéra Stanislava Grosse padla poté, co nedokázal věrohodně vysvětlit své majetkové poměry. Nejdříve se zapletl do odhalování toho, kde vzal 1,2 milionu na svůj byt. O pár let později nedokázal vyjasnit nákup akcií za desítky až stovky miliónů. Oba případy policie odložila…

Vzpomínka na Stanislava Grosse:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *