Je třeba ji zabít

UKÁZKA Z KNIHY

Je třeba ji zabít

Zachmuřený jarní den roku 2013. Déšť se na Vysočině střídá stále ještě se sněhem. Stěrače služebního vozu škoda Superb se pravidelně pohybují ze strany na stranu a řidič, vědom si, že se řítí po nejnebezpečnější dálnici – D1, vykazuje při jízdě maximální ostražitost. Ale ani ta mu nepomůže, aby se ubránil opakovanému vybržďování a vytlačování podezřelým vozidlem se ztmavenými skly. Nakonec je nucen strhnout volant a odbočit do odstavného pruhu. Čelisti brzd se dupnutím sevřely na maximum a sepnutí bezpečnostního pásu odtrhlo od četby pracovních lejster šéfku Energetického regulačního úřadu Ing. Alenu Vitáskovou. Vůz stojí. Všichni jsou sice v pořádku, ale ani Vitásková ani řidič se nemohou zbavit dilematu, zda se jednalo o prostou náhodu nebo o úmysl? „Měla to být výstraha? Pokus o vraždu? “ táže se sama sebe žena, která si nyní více než kdy před tím uvědomí význam své funkce a zodpovědnost za vyplacení respektive nevyplacení desítek miliard korun na solárních dotacích…

Když se zeptám Aleny Vitáskové na více detailů služební cesty z Jihlavy do Prahy, vypráví mi je rozechvěným hlasem. Hlasem ženy, která si v životě zažila už kdejaká příkoří, ale ani ta jí evidentně neodradila a nedonutila vzdát se své funkce. Tato „autoepizodka“ z D1 byla ale jen chabým odvarem proti tomu, co mělo teprve přijít, ale zpět na začátek…  

Strastiplná cesta pro Alenu Vitáskovou začala, když si ji v červenci 2011 pozval premiér Petr Nečas na Úřad vlády. Nečas těžko mohl tušit, že ji jmenováním na post nové předsedkyně Energetického regulačního úřadu ohrozí na životě. Netušila to ale ani Vitásková. V každém případě tato nabídka nezávislého vrcholného postu ve státní správě znamenala pro manažerku roku 2002, bývalou šéfku představenstva Pražské Teplárenské, bezesporu výzvu. Nemluvě o jmenování od samotného předsedy vlády.

„ Prostředí Vám tam nebude nakloněno, jsou tam problémy ve fotovoltaice, které se táhnou už od minulých vlád,  Nechci, aby tam zůstalo stávající vedení, mám informace, že se tam připravuje podobná kulišárna v biometanu,“   vzpomíná na rozhovor s premiérem při svém jmenování Vitásková.

Vitásková nastoupila do funkce rok poté, co se rozjel veleprůšvih s masovým rozdáváním licencí pro fotovoltaické elektrárny navázaných na štědré výkupní ceny. Souběžně s tímto solárním boomem začal stát, přeneseně daňoví poplatníci, platit nehorázné sumy na účtech za elektřinu v rámci poplatku za obnovitelné zdroje. Jedna průměrná domácnost doplácela a stále doplácí

 ročně skoro pět tisíc korun, zatímco na straně druhé si mastilo kapsu několik vyvolených „solárních baronů“, kteří si  prostřednictvím anonymních akcií pečlivě skrytých v daňových rájích dělali z obyvatel ČR dojnou krávu.

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

 

Příběh o předsedkyni Energetického regulačního úřadu, Aleně Vitáskové. Ženě, která byla a trnem v oku řadě „solárních baronů“, podnikatelů s biometanovými stanicemi a samozřejmě mnoha politikům, kteří si nemohli bezstarostně prosazovat své záměry.

Bojovnice proti solárním baronům nebo solární baronka?:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *