OKD

UKÁZKA Z KNIHY

Privatizuj, kamaráde

Popisovat ale celou privatizaci a následný pád OKD by bylo velmi složité a v podstatě také nekonečně nudné. Po vzoru „Hamleta ve třech minutých“ si proto zopakujme některé klíčové okamžiky:

Na počátku devadesátých let je stát vlastníkem veškerých podniků uskutečňujících důlní činnost na severní Moravě a ve Slezsku. Vzniká OKD, a.s. a její součástí je i unikátní soubor 43 tisíc bytů a mnoha nebytových prostorů, dále také velké množství rekreačních nemovitostí. V roce 1993 bylo 40 procent akcií nabídnuto (za slušného zájmu investorů) v kupónové privatizaci, dalších osm procent převedeno obcím a státnímu fondu řešícímu restituce majetku. Ergo kladívko – státu zůstává pohodlná majorita 52 procent s tím, že ohledně privatizace tohoto balíku nepadlo žádné relevantní politické rozhodnutí.

V březnu roku 1997 ztrácí stát naprosto nesmyslně majoritu v OKD, a.s. když na úkor jeho podílu je sníženo základní jmění společnosti z 27,8 miliardy korun na 24,4 miliardy korun. Jinými slovy stát účetně přichází o 3,4 miliardy korun, neboť nese celou „škodu“ snížení základního jmění, hlavním důsledkem ale je, že již nemá majoritní podíl. Pokud do března 1997 mohla vláda předpokládat, že při případné budoucí privatizaci může zvolit vhodného partnera a požadovat od něj i ekonomické či politické záruky, po poklesu podílu státu pod padesát procent se postavení vlády naprosto jednoznačně změnilo. Mít majoritu znamenalo zvláště v divokých devadesátých letech v podstatě neomezené možnosti., jak firmu řídit. Prémie za „majoritu“ byla mnohdy velmi významná a zvedala cenu za jednu akcii často i v násobcích. Ztratit majoritu znamenalo ztratit prakticky jakýkoliv vliv na rozhodování firmy.

Pokračování této kauzy, nově odkryté detaily a utajované skutečnosti naleznete ZDE

 

Kauza privatizace státního podílu v důlní společnosti OKD připomínající kauzu Mostecké uhelné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *